• Eva Syková

Dvouleté dítěte nemusí být pouze v náruči mámy

Okolo novely zákona, kterou se mění zákon č. 561/2004 Sb., se rozvinula v souvislosti s umisťováním dvouletých dětí do předškolních zařízení podivuhodná názorová pluralita. Na jedné straně stojí zastánci této novely, na druhé odpůrci. Přesto se všichni shodneme, že diskuze má dvě roviny. Jednak jde o co nejkvalitnější rozvoj osobností malých dětí, jednak o možnost matek zapojit se dříve do práce nebo vzdělávání. Na základě petice „Dvouleté děti nepatří do školky, ale do náruče mámy“ proběhlo v Senátu veřejné slyšení. Již tento název je tendenční, jelikož implikuje, že matky by měly být s dětmi do jejich 3 let doma. Názor Pedagogické komory hodnotím jako seriózní řešení komplexní péče o dvouleté děti s tím, že při zrušení garance míst pro dvouleté děti v mateřských školách bude zavedena povinná garance míst pro všechny dvouleté děti v zařízení splňujícím podmínky pro péči o tyto děti. To je jádro věci, aby pro děti, jejichž rodina to potřebuje, takové místo bylo. Většina rodin si totiž nemůže najmout soukromou chůvu nebo platit nákladnou péči v soukromém zařízení.


Vhodná podoba předškolního zařízení?

O tom jak má vypadat předškolní zařízení pro dvouleté děti byla vedena řada debat. Je jasné, že v něm musí být menší počet dětí ve skupině, musí být uzpůsobené jejich potřebám, mít více pracovníků, ideálně 1 nepedagogického a 1 pedagogického. Dle mého názoru je však pedagogika i u těchto dětí již důležitá. Ze zahraničních zkušeností víme, že je také vhodné, aby dvouleté děti mohly chodit do předškolního zařízení i na kratší dobu, na dopoledne nebo na některé dny v týdnu. Úlohou matky a otce je zvážit, co je pro jejich dítě vhodné, aby rodinná situace byla harmonická. Aby bylo dítě šťastné, musí být šťastná i máma.


I vzdělávání dvouletých dětí je důležité

Pokud dojde ke změně novely v tom smyslu, že nastane povinnost umisťovat dvouleté děti do předškolních zařízení, podobných pojetí „jeslí“, může to být při správném průběhu a nastavení jedině přínosem. Nejen pro matky, které se mohou díky této možnosti vrátit ke svému pracovnímu nasazení, ale i pro děti, u nichž dochází mezi 2. až 5. rokem života k největšímu a nejzásadnějšímu rozvoji a utváření osobnosti. Je vědecky prokázáno, že pro rozvoj mozku, budoucích schopností a celoživotního uplatnění jedince v kolektivu je nejdůležitější velká různorodost podnětů, kterou lépe zajistíme právě střídáním rodinné a kolektivní péče a to již od dvou let! Já sama jsem již několikrát podávala nejen na půdě Senátu PČR, na jehož březnovém plénu v roce 2017 se tato novela projednávala, konkrétní vědecké důkazy o tom, že nejen péče chůvy, ale i vzdělávání dvouletých dětí je již v tomto věku důležité. Jedná se o významný přínos v oblasti rozvoje dětského mozku, který byl prokázán v mnoha vědeckých studiích jako velmi positivní, nikoliv kontraproduktivní. Z medicínského hlediska lze negativní dopad na kolektiv dobře reagujících dětí vyloučit. Pokud budou zajištěna vhodná zařízení, je nefér od odpůrců novely opakovaná kritika, z níž snad vůbec nejabsurdnější jsou tvrzení „o dnes kariéristických ambicích matek, či o citově zanedbaných či trpících dětech“. Pochopitelně jsou i děti, pro které kolektivní péče není vhodná, a jsou matky, které chtějí vychovávat často i více dětí, až do 5ti let doma.

Předškolní péče jako řešení rodinné situace

Na závěr bych chtěla dodat, že je hezký pohled na milující matku, která se svému dítěti pečlivě věnuje v domácím prostředí. Ovšem pouze pokud jde o zdravé zázemí. Někdy se dítěti v domácím prostředí dostatečného zájmu nedostává a dnešní děti například nastupují do první třídy s vadami řeči, nedostatečnou informovaností, špatnou schopností začlenit se, či s neschopností zavázat si třeba jen tkaničku u boty. Tyto vady se pak často táhnou jako červená nit již po celý život. Umístění dvouletých dětí do předškolních zařízení může být výhodným řešením nejen pro matky samoživitelky, ale i pro matky, působící v perspektivních a vyvíjejících se profesích, jejichž kontinuitu může dlouhodobé přerušení ohrozit. Anebo se ženy rozhodnou mít pouze jedno dítě, v pozdním věku, anebo vůbec.